Mobilní internet za 160,- Kč měsíčně? Bůh žehnej O2!

Mám problém. Tedy spíše měl jsem ;) Potřebuji připojení k netu k tomu abych si zkontroloval poštu, přečetl zprávy, tweetnul nějakou pamětihodnou událost (jako, že jsem právě uvařil oběd ;)) a mrknul jak mi jede MHD. K tomu nepotřebuji desetimegabitovou linku! A určitě ne za 500,- měsíčně. UPC jde samo proti sobě. Byť zjednodušilo ceníky, tak mi chybí prostě tarif pro „normální“ lidi, kteří se potřebují jenom dostat na net a mrknout na pár textových dokumentů. Třeba s rychlostí 128 kbps a za stovku měsíčně. Do toho bych šel okamžitě. Tedy do té doby, než přišlo O2 se svou nabídkou „Internet v mobilu„.

Bližší pohled
Zdánlivě vypadá nabídka podobně jako u všech ostatních nabídek, které má Vodafone i T-Mobile. V čem tedy spočívá výhoda tohoto řešení? O2 neomezuje žádné protokoly. Takže tato nabídka podporuje i http:// a tedy běžné prohlížeče – třeba v notebooku. Jediné co potřebujete je mít nějaký modem, který dostane data z mobilní sítě do vašeho počítače. Můžete buď použít telefon, který něco takového podporuje a nebo zakoupit modem Huawei E160, který nabízí T-Mobile za základní cenu (bez dalších závazků) za 1.099,- Kč.

Ropa a dolar: Nerozlučná dvojka?

Je všeobecně známé, že ropa se obchoduje v dolarech. Není se čemu divit, dolar byl jednou z nejstabilnějších měn, podpořený silnou ekonomikou nejmocnějšího státu na planetě Zemi. Ovšem ta doba, kdy dolar byl něco, je již dávno pryč. Při pohledu na vývoj kurzu dolaru za posledních několik let např. vůči euru musí každému dolarovému střadateli setřít úsměv z tváře (od roku 2000 zpevnilo euro vůči dolaru o cca 72%).

Vývoj za poslední roky není způsoben kvalitou evropské ekonomiky jako spíše krizí americkou. USA nejspíše narazily na strop a chvilku potrvá než se opět dostanou o kus výše. Bohužel (pro USA) bez restruktualizace průmyslu nemohou Spojené státy konkurovat asijským výrobcům, které nejenže jsou levnější, ale pomalu se začínají dotahovat i kvalitou. Stačí se podívat, kde byla korejská a japonská auta před dvaceti lety a kde jsou dnes. Pokud se stejný kvalitativní skok podaří i Číně, tak USA mají velmi vážný problém. Proč takový zeširoka pojatý úvod? Protože tím chci ukázat, že současná americká krize není nějaký krátkodobý výkyv (jak se snaží mnozí proameričtí ekonomové tvrdit), ale velmi reálně se blížící dlouhodobá krize. Naštěstí pro USA dosti vratký dolar drží nad vodou černé zlato. Ano, ropa je jednou z nejdůležitějších komodit dneška a hlavně díky mocenskému postavení USA se daří arabské spojence z OPEC udržet při obchodování ropy v dolarech, důležitou roli v tom také hraje smlouva ze 70. let, která určuje dolar jako jedinou měnu pro obchodování s ropou (mluvíme v této souvisloti o tzv. petrodolarech).

Proč je vlastně obchodování ropy v dolarech pro USA tak důležité? Dolary už dávno (od r. 1971) nepoužívají (stejně jako mnohé jiné měny) zlatý standard. Objem dolarů, které se pohybují po světě jako jedna z nejdůležitějších měn v mezinárodním obchodě je obrovský. Spousta bank si vytváří rezervy právě v dolarech (např. Čínská národní banka údajně vlastní přes bilion dolarů). Přesto se stále dolar potácí nad propastí a na paty mu šlape (na mezinárodním poli) Yen (i když ten v poslední době také oslabuje, ale která velká měna ne?), Jüan a hlavně Euro. Všechny tyto měny jsou oproti dolaru relativně stabilní a pokud by ropné burzy přešly na tyto měny, mělo by to pro ně nesporné výhody v podobě stabilnějších kurzů bez rizika kurzových ztrát. A samozřejmě i větší výdělky pro producenty. Jediným kdo na tom bude tratit je Amerika. A to je (bohužel) absolutně to nejdůležitější. Mocenská pozice USA umožňuje tlačit na potencionálně „zlobivé“ státy a rozmluvit jim přechod na jinou měnu, byť by to pro ně bylo z čistě ekonomického hlediska daleko výhodnější.

Cenové srovnání nejznámějších IT eshopů v ČR

Chystáte se koupit novou sestavu. Složitě po fórech virtuálně svůj budoucí počítač složíte, všichni jej chválí a vy začnete řešit, kde komponenty koupit. Když se kupuje jeden ventilátor nebo náplň do tiskáren, tak to člověk většinou koupí cestou z práce a neřeší, zda-li je, v tom konkrétním obchodě, zboží o 10% dražší. Ovšem při cenách sestav, které často atakují částky vyšší než dvacet tisíc korun, se může cenový rozdíl projevit výrazně více. A to ani nemluvím o tom, že některé eshopy poskytují další služby spojené s prodejem počítačových sestav (doprava, sestavení, zahoření). V tomto článku si tedy nejdříve vybereme mainstreamovou sestavu, která je u nakupujících nejoblíbenější a to sestavu do domácnosti, schopnou i slušného výkonu ve hrách a použitelnou pro všechny multimediální funkce, které běžně na PC v domácnosti klademe. Výsledná cena by se měla, včetně LCD, pohybovat kolem částky dvacet tisíc korun vč. DPH. Což je také většinou i psychologická hranice pro mnoho nakupujících. Software a drobné periférie do ceny zahrnovat nebudu.

Virtuální sestava
Nejdříve si sestavíme počítač na papíře. Jak jsem již napsal výše, tak budeme pořizovat počítač do domácnosti pro multimédia, hry a další běžné užití (kancelář, internet, hudba, filmy). Sestavu berte čistě jako zdroj pro srovnání, možná se dá postavit lépe, ale to není podstatou tohoto článku:

• CPU » Intel Core2 Duo E7200 2.53GHz 3MB 1066MHz 775pin BOX
• Chladič » Arctic Cooling Freezer Xtreme
• Základní deska » Asus P5Q PRO – Intel P45
• RAM » A-Data DIMM 4096MB DDR II 800MHz Extreme Edition
• GPU » GigaByte HD4850 GV-R485-512H-B 512MB, PCI-E
• HDD » Western Digital Caviar SE16 WD6400AAKS – 640GB SATA II
• Mechanika » Samsung SH-S223F černá bulk
• Case » Thermaltake Mambo VC2000
• PSU » Enermax MODU 82+ 425W
• LCD » Samsung SyncMaster 2253LW – LCD 22″

Sbohem AMD?

I když jsem vlastníkem procesoru, čipové sady a i grafiky od této firmy, tak pod tíhou informací o hospodaření se musím ptát: Jak dlouho AMD ještě vydrží? Stačí se podívat na graf vývoje ceny akcií, kdy vrcholem byl přelom roku 2005/06 a poté to už šlo z kopce rychlostí větší než milou:

Nejsem akcionář AMD, ani žádný skalní příznivec, ale každému musí být jasné, že konkurence na trhu je dobrá věc. Stačí se podívat na Microsoft, který je dominantním hráče na trhu operačních systému pro desktopy – ne že by měl špatné systémy, ale věřím tomu, že kdyby měl skutečného konkurenta, tak by dokázal vyrábět i lepší produkty za lepší ceny. A stejně to platí i pro oblast procesorů / grafických karet. NVIDIA by neměla potřebu vyvíjet grafické karty v takovém tempu a vývoj by se zvolnil a cenová politika by byla optimalizována pro zisk NVIDIA a ne na urvání tržního podílu a tedy i výhodná pro uživatele (jak je tomu dnes v době boje mezi GTX 260 a ATI 48xx). Podobně (ale mnohem méně) to platí i pro oblast procesorů.

Temná budoucnost
Nad AMD se stahují mraky (pokud se tedy už úplně nezatáhly). Pro dobro všech zákazníků doufám, že dojde k akvizici nějakou silnou společností. Paradoxně vidím nejlepší cestu v opětovném rozdělení firmy na AMD (CPU) a ATI (grafiky), kdy divizi CPU odkoupí NVIDIA, která již dlouho touží po výrobě procesorů a takto by mohla levně přijít k technologiím, na kterých by mohla stavět a divizi grafik si namluví INTEL, o kterém již také několikrát proběhla zvěst, že pošilhává po nějakém výrobci grafických karet. Vznikly by tak dvě velké společnosti s kompletním portfóliem na trhu (CPU & GPU) a konkurenční boj by mohl pokračovat.

PaySec míří do hrobu. Vítej mBank!

Tohle není ani snad regulérní příspěvek, jako spíše krátké upozornění na dnešní článek v ekonomickém deníku E15. Píše se zde, že mBank se chystá spustit nový platební systém. Takový systém u nás již zkouší ČSOB pod názvem PaySec (lidově „pejsek“), což je obdoba celosvětově nejúspěšnějšího PayPal.

Ovšem to by nesměla být naše banka (= česká), aby si PaySec pořádně neomastila, takže téměř nikdo nemá motivaci takový platební systém používat a cpát ČSOB další peníze, když můžete rovnou platit kartou a to jak ze strany obchodníků, tak i ze strany klientů. Ovšem s ohledem na nulovou poplatkovou politiku mBank si myslím, že už teď se musí v ČSOB ježit lidem, odpovědným za PaySec, vlasy hrůzou. Pokud mBank (a já věřím že ano) nabídne e-shopům něco obdobného, levnějšího (zadarmo?), bez zbytečných komplikací a rychlejšího, pak dejme sbohem PaySecu. Zprávy, že mBank vyjednává s největšími hráči v českém internetovém prodeji (Seznam, Kasa, Mall) tyto spekulace jenom přiživuje a staví do stále pravděpodobnějšího světla.

Kupovat eura na dovolenou? Nesmysl, plaťte kartou!

Při pohledu na kurzovní lístek musí zaplesat srdce každého dovolenkáře, který vyráží na zasloužený odpočinek do eurozóny. Přestože vyšel v několika periodikách článek o bezdůvodném posilování koruny a tedy, že čtenářům se doporučuje nakoupit eura již před létem, protože tak levné euro jako je teď už nikdy nebude, tak nastal přesný opak.
Koruna asi nečte noviny ;-) a bez ohledu na názory odborné veřejnosti vytrvale posiluje. Stačí si přečíst tento článek o výhodnosti směnárenských kurzů, který vyšel před měsícem na iDnes. A při pohledu na aktuální kurzovní lístek třeba směnárny Exchange s.r.o. zjistíte, že se euro prodává místo červnových 25,20 Kč za dnešních (14.7.) 23,60 Kč, což je 1,60 Kč rozdílu! A to je prosím pouhý měsíc. Kdo si tedy v červnu nakoupil 500,- Eur, tak přišel jenom na kurzovém rozdílu o 800,- Kč. A to už není úplně mizivá částka.

Kdy tedy nakupovat eura? Odpověď zní: Nikdy! Pokud jedete do do eurozóny tak si vyměňte naprosto nezbytné minimum a na zbytek využívejte platební kartu. Používání platební karty přináší několik výhod:

1. Nemusíte řešit co s eury, které zůstanou v peněžence v podobě hromady drobných, centových mincí
2. Nemusíte složitě rozpočítávat zbylé peníze (ve stylu na tohle ještě máme, ale chci si koupit támhleto a kde tedy ušetřit abych mi eura přesně vyšla?)
3. Vyhnete se kurzovým ztrátám – co s 20 Eury, které zbudou? Hodíte je doma do šuplíku a tam se na ně snáší prach a vytáhnete je o příští dovolené. Pokud byste to udělali takto v loni, ani se neptejte, o kolik jste přišli peněz ;-)
4. Při platbě kartou se používá výhodnější kurz než při výměně peněz. Při výměně peněz ve směnárně / bance je použit „valuta prodej“, při užítí platební karty pak „deviza prodej“. Navíc použítí platební karty v obchodě je zdarma, pokud máte účet u mBank a její platební kartu, pak jsou zdarma i výběry v bankomatu (byť s mírně nevýhodnější kurzem, ale jinde zase máte poplatek za výběr).
5. A kromě toho všeho, koruna stále posiluje a tak každý den odkladu výměny přináší další ušetřené peníze.

Potravinová pomoc Africe: Spása nebo prokletí?

Do Afriky každý rok směřuje z vyspělejších částí světa pomoc, jednak organizovaná OSN skrze World Food Programme (dále jen WFP), ale i skrze jiná nadnárdoní společenství – např. EU vyhradila pro potravinovou pomoc 160 milionů eur. OSN mimo jiné plánuje získat pro WFP 750 milionů dolarů, což je suma, která údajně dokáže zažehnat potencionální potravinovou krizi v postižených zemích.

Přesto se musím ptát: Má taková pomoc smysl? Velmi často čtu články v zahraničním tisku, kde se občas dá narazit na velmi zajímavé názory, které (velmi zřídka) přeberou i české noviny. Mimo jiné vyšel, již před nějakým časem, v německém Der Spiegel rozhovor s Jamesem Shikwatim, africkým ekonomem, který byl převzat i serverem Penize.cz. Proč o tom mluvím? Protože je zajímavé číst názory přímo ze zdroje. Nemluví žádný analytik žijící v nějakém velkém západním městě, ale jsou to slova přímo z Afriky. James Shikwati mimo jiné tvrdí (a já s ním souhlasím), že potravinová pomoc Africe škodí!

Podíváme-li se na danou problematiku blíže, tak musíte i vy dojít k podobnému názoru. Potravinová pomoc Africe, která pochází povětšinou od dotovaných zemědělců (a už to samotné pokřivuje trh) je draze vykoupena OSN (resp. jeho programem WFP) a dále rozdávána zdarma či téměř zdarma v Africe. Co je na tom špatného? Absolutně tím ničíme motivaci domácích zemědělců, aby se snažili vyprodukovat jakékoliv plodiny, protože zemědělci v Africe jsou s industrializací na velmi nízké úrovni a pouhou motykou nemohou konkurovat potravinám dováženým ze západního světa (nemluvě o možnosti západních farmářů používat geneticky upravené plodiny).

Jaké je tedy řešení této prekérní situace? Místo potravinové pomoci je nutné do Afriky začít posílat semena (a třeba upravená tak, aby lépe vyhovovala místním podmínkám), případně industrializovat zemědělský sektor, protože z dlouhodobého hlediska jediný, kdo může zachránit Afriku, je Afrika sama.
Problém ovšem je v zemědělcích západního světa, protože ti by tím přišli o velmi spolehlivý zdroj svých příjmů, protože by neměli komu odprodávat své nadbytky a paradoxně by jim mohla vzniknout v Africe, v horizontu několika desítek let, silná konkurence.
Samozřejmě pomoc Africe není jenom o potravinách a některé programy jsou velmi užitečné a potřebné, namátkou třeba lékařská péče, vzdělávání či vysoce technologicky náročné výrobky. Tyto programy musí i nadále pokračovat, ale opravdu není nutné pomáhat Africe v oblastech, ve kterých si dokáže pomoci nejlépe sama.

eShop Olpran: Výsledek šetření ČOI

Před nedávnem jsem napsal článek o příšerné zkušenosti s eshopem firmy Olpran. Mimo to, že mi bylo zboží dodáno nekompletní (a doposud jsem neobdržel zbytek), přestože mi bylo paní Slepánkovou 28.5. přislíbeno, cituji: „Velice se omlouváme za špatné doručené zboží, tuto situaci už sem začala řešit na skladě. Ještě jednou se omlouvám, Vaše zboží Vám odešlu dnes takže zítra ho dostanete.“ Tak samozřejmě do dnešního dne žádné zboží ještě nedorazilo.

Podnět k ČOI jsem podal kvůli prošetření z podezření klamání zákazníků, protože Olpran na svých stránkách inzeruje dodání zboží do 48 hodin, respektive do 7 dnů a ve skutečnosti zboží dodává klidně i měsíc po objednávce. Konkrétně cituji z obchodních podmínek: „Zboží z kategorie fitness jsme schopni doručit do 48 hodin a doprava je u objednávky nad 500,- Kč ZDARMA. Doba doručení jízdních kol je 7 dní od odeslání objednávky a doprava je u objednávky nad 500,- Kč taktéž ZDARMA.“ Vtipné je, že Olpran provedl změnu obchodních podmínek (pěkně tiše) na následující formulaci (poté co jsem je upozornil, že podávám podnět k prošetření u ČOI): „Termín dodání je závislý na druhu objednaného zboží. U zboží běžně dostupného a zboží, které máme na skladě, probíhá odeslání zásilky zpravidla tentýž nebo následující pracovní den. Doba dodání jízdních kol je 7 dní od převzetí objednávky.“ Obzvláště si všimněte slova „zpravidla„, čímž v podstatě se Olpran zříká jakékoliv zodpovědnosti. Původní verzi přezkoumala i ČOI na základě mého podnětu (dopis z ČOI s citací původní verze podmínek mám k dispozici) a přišla na zajímavou věc, opět cituji, tentokráte z dopisu paní Finsterlové z Oloumoucké ČOI: „Výše uvedená informace o dodacích lhůtách se tedy výslovně týká pouze výrobků z kategorie fitness a jízdních kol. Na Vámi objednané výrobky (cyklistické doplňky) se zmíněná informace nevztahuje. Vzhledem k tomu, že prodávající přesně specifikoval, na které výrobky se uvedené lhůty vztahují, nelze považovat delší dodací lhůtu u ostatního zboží za klamání spotřebitele ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele.“

Olpran.cz: Nikdy více!

Mám rád nakupování přes internet. Je to snadné, rychlé, pohodlné. Notravují vás prodavači (kteří většinou ničemu nerozumí), nestojíte fronty u pokladny, nehledáte konkrétní zboží zanořené kdesi v regálech. Tedy, alespoň do té doby než nenarazíte na Olpran.cz.
Jsem zvyklý na eshopy IT obchodů, či obchodů s elektronikou. Obvyklý postup je takový, že si objednáte, přijde vám e-mail a pokud je dostupnost „skladem“ tak ještě týž den (případně následující) je zboží připraveno k vyzvednutí nebo odesláno poštou.
Na Olpranu jsem si objednal nějaké doplňky na kolo za pár set korun a to 21.4.07 a dnes o více než měsíc později je zboží (dle Olpranu) na cestě a krátce před doručením. Nemusím dodávat, že veškeré mnou objednávané zboží bylo deklarováno jako „skladem“ a doba doručení „2 dny“.

Nevím jestli v Oloumouci žijou v jiném časovém pásmu (posunutém o několik týdnů ;-)) nebo jsou prostě jenom pomalejší a vůči zákazníkům nezodpovědnější. Každopádně zboží stále nemám a můžu Olpranu zaručit, že i když někdy (možná) dorazí, tak já si ho určitě nevyzvednu a nechám ho hnít na poště třeba další měsíc.
Nehodlám podporovat firmu, která k zákazníkům má takový přístup jako Olpran. Kola Olpran jsou známá svou „kvalitou“ (uvozovky jsou dané záměrně), ale je smutné, že i eshop, který může přilákat další zákazníky má takový přístup. Možná Olpranu stačí prodávat svoje produkty po hypermarketech na každý pád já jsem s touto firmou skončil.

Ropa a budoucnost

Na webu se pravidelně už nějaký ten rok objevují výkřiky ve smyslu: Ropa zdražuje, Cena ropy je na rekordním maximu nebo Dieselák už se nevyplatí!
Většinou nám takové informace říká analytik (rozuměj odborník), který se snaží tvářit důvěryhodně, ale ve skutečnosti říká taková moudra, která ví (s prominutím) i Mařka ze slepičárny. Že ropa levnější nebude je více než jasné. Světové hospodářství neustále nabírá na obrátkách (i přes občasné recese), rozvojové státy zvyšují produkci a poptávka roste. To dojde každému, kdo umí sečíst 1 + 1. Nicméně dopřejme analytikům jejich pocit důležitosti a chápu, že jejich prací nejsou jenom naučně-populární rozhovory pro laiky.

Zásoby ropy
Je zajímavé, že OPEC a další analytici (na tohle slovo začínám být alergický i když sám dělám něco podobného ;-)) tvrdí, že ropy je ještě dostatek na dalších 30 až 50 let. Problém je, že tohle tvrdí již od roku 1980. Nyní máme rok 2008 a stále máme zásoby na 30 až 50 let. Jak je to možné? Jednoduše. Zásoby byly spočítány velmi hrubým odhadem a navíc se počítalo s ložisky, které byly objeveny. V roce 1980 si nikdo ani v nejdivočejších snech nemohl představit, že cena ropy bude přes 100$. Spíše úsměvně z dešní perspektivy působí i první válka v Iráku v roce 1991, kde jedním z důvodů útoku na Irák byla stabilizace ceny ropy, která stála tenkrát 40$ za barel. S rostoucí cenou ropy začínají být zajímavá i ložiska, která se nachází na dně moří nebo jezer. Například Kašaganské ropné pole objevené v roce 2002 má odhadované zásoby (plus mínus několik miliard) 9 až 16 miliard barelů nebo naleziště v Mexickém zálivu ukryté šest kilometrů pod mořským dnem.
S postupným zvyšováním cen ropy začínají být i tato nedostupná naleziště atraktivní a potencionálně zisková. Troufám si odhadnout, že přes zvyšující se spotřebu ropy budou zásoby ropy vyčerpány dalece po roce 2050.