Lednicko-valtický areál: Po stopách Lichtenštejnů

Pokud existuje v České Republice krajina zaslíbená cyklistice, pak je to určitě oblast kolem Lednice a Valtic. Krajina bez kopců, příjemných lužních lesů se spoustou památek, kvalitním povrchem většiny cyklostezek a sympatických obyvatel. Co více si přát?
Jelikož výletů je zde možné konat mnoho a mnoho, popíšu v tomto článku pouze jeden, který jsme jeli my a který je velmi vhodný hlavně pro rodiny s dětmi, protože jeho kilometráž je malá a na cestě je spousta zastávek a zajímavých památek, které udrží (nejen) dětskou pozornost.

Začínáme
Pokud jste ubytováni v Břeclavi (která je ideálním výchozím místem pro návštěvu celé oblasti) a chtěli byste si užít jízdy na kole, ale kola s sebou nemáte, tak nevěšte hlavu. Na MÚ Břeclav funguje půjčovna kol, kde si lze půjčit i dětskou sedačku na kolo. Pokud jsme tedy již vybaveni na cyklocestu, tak vyrazíme po zelené turistické značce, která nás povede kolem Břeclavského zámku (spíše zříceniny) a zámeckého penzionu Rotunda (který mohu z osobních zkušeností doporučit jako příjemné ubytování), po sympatické asfaltové cestě skrze lužní lesy, směrem na Lednici.

Janův hrad
Po několika kilometrech rychle ubýhající cesty se před námi vynoří romantický letohrádek – Janův hrad. Je postavený jako napodobenina zříceniny, prohlídka nezabere moc času a kola si můžete nechat na nádvoří. V okolí je zajímavé hlavně přístaviště odkud vyplouvají turistické lodičky po staré Dyji. Kola můžete nalodit také. Jízdní řád je v letní sezoně pravidelný a tak čekání na odjez lodě netrvá dlouho a navíc si můžete čekání zkrátit u stánku s občerstvením.

Po vyplutí nás průvodce seznámí s historií okolní krajiny a vy si můžete užívat plavbu, která po několika desítkách minut skončí přímo v Lednickém parku.

Na návštěvě u Albrechta z Valdštejna

Frýdlantské panství i celá oblast zažila dobu své největší slávy za vlády Albrechta z Valdštejna, přestože toto období trvalo relativně krátce (1621 – 1634) a přestože vévoda Albrecht trvale na zámku nežil, zažilo toto panství za jeho vlády nebývalý hospodářský rozmach. A i díky tomuto období můžeme dnes obdivovat um našich předků na hradě a zámku ve Frýdlantě v Čechách. Díky blízkosti Jizerských hor se dá výlet pojmout i sportovněji a zkombinovat návštěvu tohoto sídla s příjemnou procházkou (či projížďkou) v Jizerských horách kolem horské chaty Smědava. Pokud jste cyklisti, tak si určitě své miláčky vemte s sebou. Jizerské hory jsou přímo stvořené k projížďkám na kole.

Vzhůru na cestu!
Jako obvykle bude naším výchozím bodem pro výlet Praha. Frýdlant je dobře dostupný i hromadnou dopravou (autobusem do Liberce a následně vlakem do cíle), ale autem je to přece jenom pohodlnější (z Prahy cca 130 km viz. rozpis trasy). Pokud preferujete raději „městskou zábavu“ můžete návštěvu tohoto zámku zkombinovat s výletem do samotného Liberce, ale ten si zaslouží samostatný výlet (tip na Liberec bude následovat někdy příště ;-)). Samotné město Frýdlant má přibližně 8 tisíc obyvatel a kromě samotného náměstí stojí za zhlédnutí i rozhledna tyčící se nad severním cípem města.

Lisabon | II |: Malé velké město

Hlavní město Portugalska má osobité kouzlo a přestože je to velkoměsto, zamilujete si tep života, který plyne stejně pozvolna jako řeka Tejo. V druhé části se podíváme blíže na zajímavá místa v Lisabonu a blízkém okolí.

Historická část Lisabonu
Lisabon, město ležící na sedmi pahorcích nad řekou Tejo, má jednu velkou výhodu: Všude je to blízko. Alespoň co se týče historických památek. Přestože vám místy může připadat, že v Lisabonu se chodí jenom dvěma směry: Nahoru nebo dolů :-) Proto velmi doporučuji si pořídit celodenní jízdenku 7 Colinas na městskou dopravu (viz. přechozí článek), protože kopcovitý terén je velkou výzvou i pro otrlé turisty (obzvláště v létě, kde teploty atakují na sluníčku čtyřicítku) a rozhodně si neberte obuv (podpatky, ťapky) se kterou se špatně jde.

Přirozeným výchozím místem pro výlety po centru Lisabonu je náměstí Praca de Comercio, které bylo původně postaveno jako přijímací prostor pro královské návštěvníky přijíždějící po moři a jež je mělo ochromit svou velkolepostí. Na rohu tohoto náměstí se nachází i informační středisko, kde lze získat zdarma mapu Lisabonu a samozřejmě další informace. Mapa není příliš obsáhlá, ale pro základní orientaci bohatě postačuje.

Pokud jsme si prohlédli náměstí, tak zamíříme třídou R. Augusta směrem na náměstí Praca don Pedro IV. Cestou můžete vidět mnoho stánků se zbožím pro turisty (pokud zde ovšem nejste před desátou hodinou, což je pro většinu domorodců ještě brzké ráno) a stejně tak několik kavárniček. Pomalou chůzí dojdeme až k jedné z mnoha ulic (bohužel si nepamatuji její jméno, ale je to zhruba 200 – 300 metrů od hlavního náměstí), které tuto obchodní zónu přetínají a po levé straně (pokud jsme přišli z náměstí Praca de Comercio) spatříme slavný výtah Elevator de Santa Justa. Výtah navrhl žák Gustava Eiffela – Raul Mesnier de Ponsard, je zhotoven ze železa v neogotickém stylu a každé patro je zdobeno jiným způsobem. Výtah spojuje dolní a horní část města a místní obyvatelé ho běžně používají na zkrácení cesty. Pokud máme 7 Colinas kartu, tak ho můžeme použít zdarma, jinak nezbyde než si zakoupit klasickou jízdenku u průvodčí (jeden směr za 1,35 Euro). Výtah nás vyveze na 45 metrů vysokou plošinu, kde můžeme vystoupat ještě o dvě patra výše, odkud se nám otevře výhled na střechy centra Lisabonu a protější kopec s hradem Castelo de Sao Jorge. Nachází se zde také malý stánek, který je sice dražší, ale kochat se výhledem, při vychutnání si čerstvě vymačkaného pomerančového džusu, za těch pár eur navíc určitě stojí.

Dolů se již nesvezeme, ale projdeme kolem polorozbořeného kostela do horní části města, kde na náměstí Carmo odbočíme doleva a po chvíli chůze narazíme na tramvajou trať, po které jezdí i linka číslo 28, což je nejatraktivnější tramvajová trať v Lisabonu. Stařičké tramvaje, které vypadají, jako by se každou chvilku měli rozsypat si to supí do kopců, řidič točí klikou jako kormidlem, zvenku tramvaje se na schůkách drží malé děti (což může být pro středoevropany dost šokující zážitek, ale tramvajáky, domorodce a i policisty to nechává v klidu) a tramvaj neustále šplhá do prudkých stoupáních. Krátké video vám přiblíží, jak se tramvaj proplétá mezi domy, auty a chodci:

Lisabon | I |: Malé velké město

Hlavní město Portugalska má osobité kouzlo a přestože je to velkoměsto, zamilujete si tep života, který plyne stejně pozvolna jako řeka Tejo. V první části naleznete obecné tipy na dopravu a ubytování.

Směr Lisabon!
Než se dostaneme do samotného hlavního města Portugalska je nutné se zamyslet nad způsobem dopravy. Přestože je Portugalsko stále v Evropě, tak už to není za humny jako ostatní hlavní města evropských států. Tím pádem můžeme vyloučit automobil, autobus i vlak, protože cesta těmito prostředky se nepočítá na hodiny, ale na dny a pokud nemáte v plánu cestou navštívit i něco jiného, pak nejrychlejší, nejpohodlnější a překvapivě i nejlevnější dopravou je letadlo.
Do Lisabonu létá několik přímých linek přímo z Prahy a nějaké další s přestupem. Několik leteckých společností provozuje linky i z Vídně, což může být zajímavou alternativou pro obyvatele jihu Moravy, protože to mají blíže do Vídně než do Prahy. Z Prahy do Lisabonu létá přímo SkyEurope (se kterým jsem letěl i já) a TAP Portugal, s přestupem pak ČSA (přestup v Paříži) a Swiss Air (přestup v Curychu). Pravděpodobně létají i jiné společnosti se složitějším přestupem, ale na tyto čtyři jsem narazil při pátrání po levné letence. Tap Portugal a SkyEurope patří k těm levnějším, zbylé dvě spíše k těm dražším. Z Vídně létá do Lisabonu přímo SkyEurope, Air Berlin a Brussels Airlines. Opět platí, že SkyEurope a Air Berlin jsou levnější než Brussels Airlines, ale čím dříve objednáte letenku, tím levněji poletíte.

Jak jsem již zmínil, tak jsem si vybral ke svému letu společnost SkyEurope. Samotný let trvá něco málo přes tři hodiny. Cenou za levnou letenku (zpáteční, dvě dospělé osoby, objednáno cca měsíc před odletem = něco přes 9 tisíc Kč vč. tax) je bohužel dosti nekřesťanská hodina ve které SkyEurope do Lisabonu přilétá (a odlétá). Přílet je v 1:10 ráno a odlet v 1:50 (lety do Vídně probíhají v obdobný čas +- 30 minut). Což má za následek, že v jednu ráno se objevíte na totálně mrtvém letišti, kde se potácí pouze pár chudáků ve stejné situaci jako vy. Můžete si pak buď zaplatit v hotelu noc navíc a dopravit se do něj taxíkem (nočního autobusu se nedočkáte) a nebo prostě těch pár hodin do rána přečkat někde na letišti. Protože my jsme drsňáci ;-), tak jsme zvolili druhou alternativu a prodřímali se na letišit až do rána. Docela to jde, dokonce je v provozu i nějaký nonstop bar, kde se dá koupit káva, případně z automatu nějaká vysokoenergetická tyčinka.

Městská doprava
Po prožité noci na letišti asi nebudete v prvotřídní formě a proto je nejlepší neplánovat si na tento den nějaké krkolomné výstupy, ale věnovat ho volné procházce po centru města. Prostě jen tak bloumat nějakou úzkou uličkou, pozorovat sušící se prádlo, zajít do kavárničky na kávu a zákusek a prostě vstřebávat atmosféru města.
Jenže než se dostanete do centra města je nutné se nejdříve vybabrat z letiště a zbavit se objemných zavazadel. Buď můžete zavazadla nechat přímo na letišti, kde je úschovna (úschova zavazadla o váze 10 – 20 kg stojí 4 Eura) nebo se dopravit do hotelu a nechat si zavazadla na recepci, případně i přímo provést check-in (což hotel obvykle takhle ráno není schopen provést). Druhým úkolem je obstarání si nějakého lístku na autobus, což zní sice jako úkol pro žáčka první třídy, ovšem ne tak v Lisabonu. Lisabonská městská doprava je kapitola sama pro sebe.

Greenway Botič

Jaro je tady, cyklisti vytáhli svoje miláčky ze sklepa, kde jsou uskladněny na zimu, oprášili oblečení, které uložili na podzim, přeleštili přilby a vyrazili … Kam? No třeba po značené cyklotrase zvané Greenway Botič do Průhonic.
Nevím jestli se to dá považovat za výlet, ale berte to spíše jako takovou první jarní vyjížďku na nedělní odpoledne. Kilometrově je to celkem malá „výprava“, ale co chybí na kilometrech to dohání počtem „občerstvovacích stanic“, kterých je po cestě do sytosti ;-) Výlet můžete postavit jednak jako pohodový výlet s dětmi a celou cestu absolvovat po asfaltkách nebo pokud stojíte o trochu více akce a preferujete jízdu v terénu a lesem, což obzvláště po dešti je opravdu adrenalinový zážitek, tak můžete také.

Fata Morgana: Sním či bdím?

Určitě znáte ten pocit, když se ráno probudíte a řeknete si: A co budeme dneska dělat? S podobným pocitem jsme se probudili i jednoho nedělního rána a protože jsme dostali tip na zajímavou výstavu exotických motýlů v Botanické zahradě, tak jsme nezaváhali a spojili to i s příjemnou procházkou. Pokud Vás zajímají i nějaké fotky motýlích krasavců, tak navštivte sekci Fotogalerie a zvláště článek Motýlí vábení, kde jsem jich pár vystavil.
Pro většinu obyvatel Prahy nebudou následující řádky nijak objevné. Jedná se o relativně známou trasu, ale pokud nejste z Prahy a jezdíte na návštěvu ZOO či Botanické, tak si myslím, že je dobré si cestu oživit příjemnou procházkou, než se kodrcat ve věčně přeplněném autobuse na ose Nádraží Holešovice – ZOO. Celý tip jsem se snažil koncipovat tak, aby byl maximálně zajímavý i pro děti a celá cesta se dala zvládnout aniž by se to celé zvrhlo do neodbytné myšlenky: „Hlavně ať už tam jsme“ ;-) Jelikož kilometrově vychází tento výlet zhruba kolem 4 km (nezapočten ovšem prohlídkový okruh v Botanické zahradě, v zámeckém parku ani případné další dobrovolné odbočky od trasy), tak rozhodně se nejedná o nic nezvládnutelného ani pro ty nejmenší.

Kudy se půjde?
Nebudu zbytečně rozpitvávat jednotlivé úseky výletu a rovnou si řekneme základní „checkpointy“ dnešní procházky. Středobodem a hlavním cílem vycházky je skleník Botanické zahrady Praha, zvaný Fata Morgana. Po jeho prohlídce se podíváme do venkovní expozice Botanické zahrady, sejdeme přes Trójský zámeček a zámecký park na Císařský ostrov a následně přes park Stromovka až k Výstavišti či alternativně Holešovickému nádraží, odkud náš výlet bude začínat. Náhledovou mapku celé trasy stahujte zde.

Všechny cesty vedou do Říma

Tuto sekci otevřeme ve velkém stylu a to tipem do matky všech měst a kolébky evropské civilizace, hlavního města Itálie – Říma. Mnohé cestovní kanceláře nabízí v rámci svých pobytových zájezdů do Itálie i fakultativní výlet na jeden den do Říma. To je ovšem něco, co může uspokojit leda tak lidi, kteří touží říci: „Byl jsem tam“, ale nám, kteří chceme místo skutečně poznat a ne si jenom odškrtnout dalšího použitého průvodce, nestačí na Řím jeden den. Nestačí ani dva dny. Tři dny je nezbytné minimum, ale v Římě se zabavíte i když tam strávíte týden.

Kudy tam?
Všechny cesty vedou sice do Říma, ale pokud nemáme zrovna týden na hledání té správné, je nejrychlejší a nejjednodušší cestou letadlo. Do Říma naštěstí létají pravidelné linky nízkonákladových dopravců, takže nám nic nebráni si vybrat to nejvhodnější spojení. Já třeba využil společnost SkyEurope, se kterou mám již dlouhodobější a převážně pozitivní zkušenosti.