Tiché PC | IV |: Krocení mechanik

Jednou z mála komponent, u kterých odhlučnění téměř nepomůže, jsou mechaniky. Ať se snažíte jak se snažíte, tak po vložení média se z nich stejně linou takové zvuky, že z ostatních komponent se rázem stanou tichošlápkové. Přesto existuje cesta, jak tento problém vyřešit a my se na ni společně podíváme.

Současný stav na trhu
Než se pustíme do ztišování mechanik, tak si lehce přiblížíme současnou nabídku na trhu. Nemusím snad říkat, že umíráček již dávno zvoní nad jakoukoliv mechanikou, která má co do činění pouze s CD, tedy jakékoliv CD-ROM, CD/RW či combo mechaniky (CD/DVD). Dnes má smysl uvažovat pouze nad DVD vypalovačkou (která samozřejmě umí pracovat i s CD), případně pokud to myslíte s HD filmy vážně, tak jako zajímavý doplněk pro multimediální počítače (obzvláště HTPC) můžete zvolit i Blue-Ray mechaniku, ale jejich cena je stále dosti vysoká (o vypalovačkách ani nemluvě).
Z hlediska připojení je v současné době aktuální pouze SATA (pro interní) a USB (pro externí mechaniky). Dříve velmi obvyklé IDE připojení je již na vedlejší koleji a má smysl pouze tam, kde se již nedostává SATA konektorů. Z hlediska rychlosti (oproti SATA) velký rozdíl není, nicméně SATA kabely jsou daleko skladnější a nebrání tak proudění vzduchu (i když se dají koupit i kulaté ATA kabely).
Pokud se podíváme na jednotlivé značky, tak zde velké rozdíly nejsou. V současnosti (v oblasti mainstreamu) se nejčastěji setkáme s ASUS, SAMSUNG, LG a SONY. Všechny modely jsou si velmi podobné, může se stát, že se jednotlivé typy liší jenom značkou na dvířkách (v minulosti tomu tak bylo např. u některých modelů LITE-ON a SONY), jak řekl Peter Stomare v Armageddonu: Russian parts, American parts … All made in Taiwan! A u mechanik to bude hodně podobné ;-) Proto se dívejte hlavně na uživatelské zkušenosti, šíři podporovaných formátů a rychlost vypalování vašeho typu médií.

Virtuální mechanika
Jedním z nejúčinnějších způsobů jak utišit mechaniku na 100% je ji vůbec nemít :-) Když něco nemáte, tak to nemůže ani hlučet. Ne, nemusíte si klepat na čelo. Existují totiž softwarové simulátory, které vytvoří virtuální mechaniku, jež má přiřazené písmenko a pracujete s ní jako s další mechanikou tj. můžete do ní např. nakopírovat obraz skutečného CD a systém následně místo aby roztáčel médium v čtecím zařízení, tak si pouze přečte data z disku (což je nejen nesporně tišší, ale i výrazně rychlejší). Systém samozřejmě nebude tušit, že data nečte z optického disku (ale z HDD) a proto je tento způsob obzvláště vhodný pokud např. máte hru, která vyžaduje vložení CD / DVD pro ověření oprávněnosti spuštění. Nejen, že ubude starost s žonglováním mezi hromadou disků, ale i zbytečné roztáčení média. Jedním z nejlepších programů v tomto oboru je DAEMON Tools Lite. Nejen, že je to freeware, ale je i přeložen do češtiny, takže jeho ovládání zvládne i jazykově nevybavený jedinec. Pro angličtináře doporučuji obsáhlý FAQ (neangličtináři nechť použijí službu Google Translate), nicméně ovládání je natolik jednoduché, že po chvíli zkoušení na to musíte přijít i bez nápovědy.

Tiché PC | III |: Bez kvalitní skříně to nepůjde

V dnešním pokračování série článků o tichém PC se zaměříme na jednu z nejvíce viditelných součástí počítačové sestavy a tou je: Počítačová case. Podíváme se na jednotlivé typy a z každého segmentu si vybereme typické zástupce.

Stačí rozkliknout libovolný e-shop s hardwarem a skříně se na nás vyhrnou v takovém množství, až budou oči přecházet. Ono stačí se jenom podívat na počet kategorií: Minitower, bigtower, cube, middletower, miditower, microtower, htpc, desktop … A to ani nemluvím ještě o členění na ATX, BTX a ITX. Člověk aby si při výběru case vzal na pomoc křišťálovou kouli, aby uhádl, která je ta pravá. Narozdíl od grafických karet, kdy každý nový model je otestován na desítkách serverů v zahraničí i v ČR, tak výrobci chrlí case takovou rychlostí, že otestovat všechny prostě nelze.

Nezapomínejte, že zatímco grafiku strčíte do PC a už ji nemusíte nikdy vidět, tak na case budete koukat každý den. Zastávám názor, že case by neměla plnit jenom funkci praktickou, ale i estetickou. I když na druhou stranu, znám člověka, který nikdy žádnou case neměl a přitom je to velký počítačový fanda. Počítač má složený v zásuvce ve stole a říká, že lepšího chlazení či u utlumení (stůl je z dubu a zásuvka vystlaná molitanem) s žádnou plechovou obludou nedosáhne :-) I tak se to dá řešit … Ovšem já zůstávám věrný klasickým skříním, přeci jenom mít počítač jen tak rozložený někde ve stole je mi trochu proti srsti (i když i tak počítač bude fungovat). Někde na půl cesty mezi „šuplíkem“ a case jsou výrobky firmy Danger Den (více zde).

Pro jaký účel?
Tak jako u všech komponent i zde se musíte zamyslet, k jakému účelu bude case sloužit. Pokud budete mít počítač hozený někde za skříní, tak estetické hledisko je naprosto bezvýznamné a vy byste mohli mít počítač složený i v krabici od bot. Naopak u skříní pro HTPC je na estetiku kladen velký důraz, protože bude na očích a taková skříň nesmí působit rušivě.
Zapomeňte na skříně z 90. let, kdy jedinou barvou byla slonovinová kost, která postupem doby přecházela ve špinavě žlutou ;-) Dnes už není problém si vybrat case bílou, modrou, červenou, stříbrnou či černou. Převládají case černé, které přeci jenom působí asi nejvíce elegantněji, nicméně proti gustu … Navíc existuje i v ČR velká komunita modderů, které upravují skříň k nezpoznání, případně si case rovnou vyrobí (stačí se podívat na horní obrázek, kde je case vyrobena z bubnu pračky).

Tiché PC | II |: Regulace ventilátorů

Pokud hodláme utišit náš řvoucí počítač, tak obvykle první kroky směřují k přídavným ventilátorům. A přídavné ventilátory jsou také tématem druhé části minisérie o tichém PC.

Ideální stav by byl takový, že PC se uchladí zcela úplně samo, bez jakýchkoliv přídavných zařízeních, které produkují hluk. Je pravda, že i takový počítač lze postavit, ale cena je opravdu neúměrná přínosu pasivní sestavy. Proto většina z nás přistoupí k tomu, že svůj výpočetní stroj postaví na běžných komponentách (za běžnou cenu) a smíří se s nějakým hlukem na pozadí. Ovšem cílem všech je tento hluk minimalizovat na nejmenší možnou úroveň a právě v tomto článku se podívám jak za rozumné peníze dosáhnout co nejlepších výsledků v oblasti přídavných ventilátorů.

Výběr ventilátoru
Jak jsem již psal v předcházejícím článku na toto téma, tak pokud myslíme na tiché ventilátory již při nákupu nového PC, máme z poloviny vyhráno. Na internetu se nachází obrovské množství testů, z českých luhů a hájů bych odkázal na velký test ventilátorů na ExtraHardware, který je opravdu velmi obsahlý. Několik obecných rad k výběru ventilátoru. Vyberte co největší rozměr, jaký se do case vejde. Typicky to v dnešní době bývá rozměr 120×120 mm. 12cm ventilátor podává slušné výkony při malých otáčkách.
Samozřejmě výběr ventilátoru je nutné podřídit osazeným komponentám. Pokud máte v počítači několik disků, výkonnou grafickou kartu, topivý čipset a to vše korunováno čtyřjádrovým procesorem, tak potřebujete jinak výkonné ventilátory než počítač na kterém se napíše jednou za čas mail a slouží převážně k brouzdání internetem a je osazený integrovanou grafikou, 45W procesorem a jedním diskem.
Než se podíváme na samotnou regulaci ventilátorů, tak je dobré připomenout si, jak vypadá schéma ideálního proudění vzduchu v PC (schéma převzato z PC Světa):

Ale i když věnujete výběru a osazení ventilátorů velkou pozornost, tak většina jich je od výrobce nastavena na větší otáčky než je nezbytně nutné pro chladný chod vašeho PC. Potom ke slovu přichází regulace, kde máme v podstatě následují možnosti:

Tiché PC | I |: Tiché komponenty jsou základ

Věčné téma všech majitelů osobních počítačů je hlučnost. Nikdo nestojí o to, aby mu u nohou leželo něco, co vydává zvuky jako startující vrtulník. V této sérii článků si přiblížíme a popíšeme praktické postupy týkající se tlumení hlučnosti.

Obecně lze říci, že utišit existující počítač vyjde vždy dráže, než když myslíme na potencionální hlučnost při koupi nového PC. Pečlivým výběrem komponent máme již z poloviny vyhráno. Než se ale společně podíváme na jednotlivé vhodné součástky, tak se nejprve musíme zamyslet nad umístěním počítače a jeho účelem.

Umístění PC
Teď nebudeme řešit výběr nejlepší grafiky či procesoru, ale zamyslíme se nad tím, kde vlastně v bytě bude PC umístěno. Je velký rozdíl, pořizujete-li si počítač jako multimediální centrum a chcete ho mít přímo u televize v obývacím pokoji nebo máte-li v plánu si koupit herní mašinu, pro kterou máte vyhrazenu samostatnou místnost – pracovnu.
Je zřetelné, že v druhém případě (herní PC) nebudou nároky na tichost počítače takové, jako v případě prvním. U PC her většinou člověk má zapnutý zvuk do reproduktorů či nasazená sluchátka, což spolehlivě přehluší jakékoliv vrnění ventilátorů. Naproti tomu u HTPC je jakýkoliv rušivý zvuk u sledování filmu nepříjemný a po delší době i dost frustrující.
Což ovšem ale neznamená, že herní PC musí být zákonitě hlasité a HTPC tiché. Tiché komponenty neznamenají nekvalitní či nevýkonné, byť obvykle je za ně nutné něco připlatit. Spíše jsem tím chtěl říci, že je nutné se zamyslet nad zbytečným naddimenzováním výkonu (vyšší výkon = větší odpadní teplo = větší nároky na chlazení = větší hlučnost) a počítač kupovat optimalizovaný přesně pro konkrétní potřeby.

V souvislosti s umístěním PC v bytě je nutné také zmínit samotné pracovní místo. V poslední době se dají spatřit různé počítačové stolky aneb když to má šuplík na klávesnici, tak je to počítačový stůl. Kromě špatné ergonomie tyto stoly mají ve výbavě (občas) ještě jednu specialitku a tou je polička či vyhrazený prostor na case. Dejte si pozor abyste jednak vybrali stůl do kterého se vám case vůbec vejde a hlavně, kde nebude nic bránit účinnému chlazení. Setkal jsem se i stolem, který měl celou zadní stěnu překrytou, kromě malého otvoru na kabeláž, což je pro chlazení (a tím pádem i pro nízký hluk) katastrofální. Ideální je mít počítač umístěn tak, aby za skříní bylo alespoň 10 – 20 cm místa (pro odvod teplého vzduchu) a samozřejmě z žádné strany nebyl přilepen např. k topení nebo jinému zdroji tepla (přímé sluníčko).

Procesor
Srdce počítače v současné době tepe již klidně přes 3,0 GHz a obsahuje čtyři jádra (což sice není to samé jako čtyři procesory v minulosti, ale skoro). Přesto je nutné (jak jsem napsal výše) se při koupi zamyslet a nevzít bezhlavě ten NEJ. Neptáme se, který je nejlepší na trhu, ale který je nejvhodnější pro nás (což může být někdy to samé jako nejlepší na trhu, ale ne vždy). Např. do multimediálního centra či levnější herní sestavy stačí procesory se spotřebou 45W a frekvencí do 2,5 GHz. Čím méně wattů spotřeby, tím méně odpadního tepla a tím lepší možnosti chlazení pod neslyšnou hranici.
Se spotřebou CPU úzce souvisí výběr chladiče. Je lépe chladič naddimenzovat, protože menší chladič (např. dodávaný s procesorem) sice daný čip také uchladí, ale právě za cenu vyšší hlučnosti (vyšších otáček ventilátoru), což je přesně to, čemu se chceme vyhnout. Několik tipů: