Mezinárodní motlitba štěstí

Tento článek jsem sepsal pro studentský časopis na střední škole. Mělo to být o tom, že nám byl ve škole zaveden internet. Pamatuji si, že učitelé z mé „oslavné ódy internetu“ nebyly úplně nadšení ;) Berte to proto prosím s nadhledem

„To vopiš z netu, vole!“ řekl mi můj kamarád jednoho dne nad pivem, když jsem si stěžoval, že nestíhám dělat věci do školy, protože mám důležitější věci na práci (jako třeba chodit na pivo). A tak jsem se hned následující den rozhodl navštívit v odpoledních hodinách učebnu výpočetní techniky a seznámit se s tím internetem, za pomoci něhož si určitě více jak půlka třídy vytvářela referáty, zatímco já stále postaru křižoval regály městské knihovny, případně žebral u nadanějších spolužaček jejich sešitky k nahlédnutí.

„Máš už adresu, password atd?“ zeptal se správce. Asi jsem nasadil dost idiotský výraz, protože mne poplácal po rameni a řekl: „Z toho si nic nedělej, je víc takových jako jsi ty.“ Hned jak jsem pochopil podstatu věci, vytvořil sem si mailovou adresu. Byl jsem tak nadšen takovým pokrokem ve svém životě, že jsem ještě plný tvůrčího zápalu vyumělkoval na tiskárně asi sto svých vizitek, kde jsem kromě adresy uvedl i svou mailovou schránku. Trochu mě zklamalo, že cestou domů jsem potkal jen jednoho známého, kterému bych mohl svou vizitku vnutit, a tak jsem aspoň pár vizitek jakoby ztratil – na lavičkách v parku, v barech, na chodníku.

Hned druhý den jsem s napětím mail pouštěl, ale žádná zpráva mi nepřišla. Toto se opakovalo ještě několik dní, přestože jsem postupně poztrácel asi padesát vizitek a napsal jsem několika spolužákům a přátelům, kteří mi svůj e-mail sdělili. Teprve pátý den od mého připojení k internetu se na monitoru objevila informace, že se přijímá jedna zpráva. Napětím jsem doslova ani nedýchal. Bylo to mnohem větší napětí, než když jsem v lese na posedu čekal na příchod šesteráka. Rovnalo se to snad jen čekání na Plíhovou kdysi v hospodě u Šneka (nepřišla, mrcha!). Bylo s podivem, že jsem odesílatele neznal. Otevřel jsem sdělení:

Datové schránky: Myšlenka skvělá, provedení ubohé

Známe to všichni: Otevřete schránku a z ní vypadne lísteček oznamující, že z důvodu nezastižení adresáta byla zásilka uložena na poště a vy si ji máte jít vyzvednout. Samozřejmě, že pošta má (přinejlepším!) otevřeno do pěti hodin a před pátou se tam utvoří fronta jako za dob Husáka a samozřejmě, že těsně před vámi začne důchodce řešit přehlášení televize, výplatu důchodu a vůbec si prostě pokecat. No … Zabít je nemůžete, takže si to přetrpíte, vyzvednete si obálku a úplně vyřízení odejdete domů.

A proto myšlenka datových schránek musí potěšit každého, kdo někdy absolvoval to martyrium na poště. Už od počátku zahájení zkušebního provozu se vyrojila spousta dohadů a diskuzí. Vše se převážně točilo kolem zabezpečení (které je nedodělané) a použití uzavřených doplňků pro čtení dokumentů (602XML Filler). Ale přátelé … Znáte nějaký technologický projekt státní správy, který by byl na 100% v pořádku? Já tedy ne. Spíše naopak. Jenom si vzpomeňme třeba na průšvih zvaný „Internet do škol“, rozvoj vysokorychlostního internetu skrze podporu (dnes již zkrachovalého) peprnetu a další. Z toho hlediska jsou datové schránky úspěchem. Tedy to jsem si myslel do té doby, než jsem si o datovou schránku zažádal sám.

Návrat ztraceného syna?

Po téměř roce jsem se vrátil k Twitteru. Ne že bych tam byl předtím nějak aktivní (jeden zkušební příspěvek ;)), ale protože přestávám mít čas na psaní blogu a krátké noticky o tom co chystám se mi nechce dávat jako samostatné články, tak se mi zdá Twitter jako ideální prostředek pro šíření všech zbytečností, které mě napadnou ;)

Pokud by nějaký nešťastník stál o to sledovat, co právě ze sebe vypotím, tak můj profil na Twitteru je http://twitter.com/lukra.

Bylo by zajímavé, kdyby existoval nějaký plugin do Wordpressu, který by umožnil někam do menu či prostě někam bokem šoupnout zprávy z Twitteru. Určitě něco takového je …

Život ve zkratce …

Tak si tak říkám, že kdyby se naanimoval můj dosavadní život, tak zda-li by to vypadalo o něco lépe než následující video. Pevně věřím, že ano ;)

Jak je to s pornem na webu?

Znáte ten starý vtip? Na kolik DVD se vejde internet? 40 tisíc ks DVD. A na kolik bez porna? 2 DVD. Možná na tomhle tvrzení je něco málo pravdy. Vcelku vtipná a výstižná prezentace této skutečnosti je k vidění zde:

Chorobák psavý? Téměř …

Grafomanie je hezky česky chorobná psavost. Ne že bych byl úplně nemocný, ale blog si píšu pár měsíců a baví mne to čím dál tím více. Ze začátku jsem měl strach, že se mi jaksi nebude dostávat témat, ale nápadů je více než spousta, ale problém mám s časem. Mám povinnosti v práci, doma, vůči přátelům a to vše je pro mne důležitější než psaní blogu …

Návštěvnost se utěšeně zvedá i když vlastně nějak moc nerozumím tomu, proč mi na tom záleží, ale je to fajn pocit, když vidím odkud lidi přichází a co hledají a co je zajímá. Od začátku psaní blogu (od konce března 2008) sem přišlo už pěkných pár tisíc návštěvníků a já si říkám: Sakra, ty lidi tady vážně asi něco čtou :-)
Těší mne, že neustále roste podíl přístupů skrze RSS čtečky, což znamená, že se sem čtenáři vracejí. Že díky SEO optimalizaci narůstá i počet příchozích z různých vyhledávačů.

Celkově jsem, po mírně rozpačitém rozjezdu, spokojený jak se stavem webu (a jeho grafickou podobou), tak i s enginem. Uvidíme jestli mne to nadšení vydrží i do budoucna, zatím přeju sobě, ale i Vám, pravidelným čtenářům, aby se nám všem tady líbilo a mohli se tu ještě dlouho setkávat.

Kočičí slasti a strasti

Při brouzdání po YouTube jsem narazil i na následující video. Kdo má doma (nebo měl) kočku, tak musí uznat, že autor to vystihnul úplně dokonale :-)

Druhé video je z podobného soudku (od stejného autora). Opravdu, kočky jsou stejné po celém světě ;-)

Reklama na Živě: Diletantsví nebo drzost?

Já si opravdu nechci stěžovat jenom na Živě (jak by to mohlo podle článků v této sekci vypadat), ale tohle mi nedá abych to nenapsal. Weby, které mají defaultně zapnutou hudbu na pozadí či zvuky okamžitě letí bez čtení do koše. Pokládám to za obrovskou neprofesionalitu a diletanství a velmi levné vnucování se.

Na Živě je jedna reklama (viz. obrázek), která má defaultně zapnutý zvuk a to nějaký dětský křik. Rozčiluje mne to, protože jednak mám zapnutou vlastní zvukovou kulisu – momentálně Olympiádu na TV kartě a za druhé mám otevřeno i několik desítek záložek a zjistit ve které se zrovna ozývá dětský křik je hodně frustrující.

Nemluvě o tom, že udělat reklamu tak, aby se zvuk zapnul až po najetí myši není zase takový problém. Na Živě jsem si stěžoval už i u přechodu na nový vzhled, následně mi vadilo sjednocení všech fór pod superfórum – no, v podstatě všechny kroky, které Živě povedlo v posledním roce byly z mého pohledu změny k horšímu. A podobné reklamy povedou jenom k tomu, že si nainstaluji nějaký filtr reklamního obsahu, což je určitě něco, co si žádný server nepřeje.
V RSS čtečce tento server ještě chvilku zůstane, ale je to vážně bída s nouzí. Naštěstí na českém i zahraničním internetu je několik velmi kvalitních projektů, které ztrátu Živě bohatě dorovnají.

Sociální šílenství na internetu

V poslední době vypuklo v mém okolí sociální šílenství – což je můj soukromý termín pro extrémní zvýšení popularity sociálních sítí. Nevím co je příčinou, ale každý můj známý má profil na některé ze sociálních sítí, ať už celosvětových či národních. Seznam většiny globálních sítí naleznete např. na Wikipedii, z těch českých jsou nejznámnější asi Líbímseti, Lidé nebo Spolužáci. Přiznám se, že tato móda mne neoslovila a ani jsem plně nepochopil jejich smysl (až na jednu výjimku) a nebo druhá alternativa – jejich smysl jsem pochopil jenom já a většina ne :-) Protože většina akcí na sociální síti se zaměřuje (nebo mne to tak alespoň připadá) k nahonění co největšího počtu kontaktů / kamarádů / přátel. Inu, přijde mi to jako poněkud dětinská zábava, ale proč ne. Každému co jeho jest.
Na druhou stranu nelze zavírat oči před nespornými výhodami velkých sociálních sítí. Pořádáte-li nějakou akci, tak sociální sítě se stávají nejlehčí cestou, jak oslovit co nejvíce lidí. Protože provázanost jednotlivých profilů je opravdu veliká a pokud oslovíte správnou skupinu lidí, tak vaše pozvánka se bude šířit přímo bleskově.

Seriózní síť – mýtus?
Mohlo by se zdát, že sociální sítě jsou doménou „pubošů“ ;-), ale není tomu tak. Ve světě internetu se dají nalézt i seriózní sítě, mířené na business féru. Nejznámnější z nich je asi LinkedIN, což je také jediná síť, na které mám profil (i když teď momentálně neveřejný). Výhody této sítě jsou jasné. Pomáhá vám udržovat váš životopis na jednom místě, v určitém standardizovaném formátu, což velmi zpřehledňuje hledání a potencionální zaměstnavatel se dokáže velmi rychle orientovat ve struktuře životopisu (narozdíl od případů, kdy má před sebou padesát životopisů a každý jinak strukturovaný). Navíc LinkedIN se stává populárnější i na druhé straně barikády – tedy u personálních agentur (tedy takových, které nehledají zrovna uklízečky).

Pornoportál jedničkou na trhu?

Nejoblíbenější televize na našem trhu si otevřela svůj vlastní „zpravodajský“ portál. Druhý den po spuštění, jsem se na něj podíval také. V první chvíli jsem si myslel, že jsem byl nějakým škodlivým softwarem přesměrován na nějaký pornoserver, ale bohužel skutečnost je taková, že Nova nabízí na svém webu (v sekci RED a na titulce) takový materiál, za který by se nestyděl ani Hugh Hefner (majitel Playboye), i když pro něj je to vlastně urážka, protože Playboy je periodikum na úrovni.
Na druhou stranu musíme férově říci, že Nova se zachovala tržně a udělala to, co si žádá poptávka. Tedy nahotinky, celebrity a nějaké to video (se stopáží kolem jedné minuty, aby to náhodou někoho nenudilo). Není se čemu divit, stačí si se podívat na statistiky prodejnosti novin a zjistíte, že nejčtenější periodikum je Blesk a nejsledovanější je Nova. Pak už je jenom krůček k pochopení toho, co si trh žádá. A TN.cz nám toho naložilo vrchovatou lžíci.
Je zajímavé, že většina čechů si stále myslí, že je něco lepšího (všichni čtou jenom Hospodářské noviny případně Respekt a koukají na ČT2 ;-)), ale statistiky nelžou. Možná by nebylo od věci si konečně přiznat, že prostě jsme národ s lehce podprůměrnou inteligencí (v porovnání se západem se kterým se tak rádi poměrujeme) a pražící po zprávách ve stylu TN.cz, zatím tomu vše nasvědčuje. A pokud se Nově podaří dostat svůj web mezi několik prvních „zpravodajských“ serverů z hlediska návštěvnosti, pak už to bude definitivně potvrzené.