Mezinárodní motlitba štěstí

Tento článek jsem sepsal pro studentský časopis na střední škole. Mělo to být o tom, že nám byl ve škole zaveden internet. Pamatuji si, že učitelé z mé „oslavné ódy internetu“ nebyly úplně nadšení ;) Berte to proto prosím s nadhledem

„To vopiš z netu, vole!“ řekl mi můj kamarád jednoho dne nad pivem, když jsem si stěžoval, že nestíhám dělat věci do školy, protože mám důležitější věci na práci (jako třeba chodit na pivo). A tak jsem se hned následující den rozhodl navštívit v odpoledních hodinách učebnu výpočetní techniky a seznámit se s tím internetem, za pomoci něhož si určitě více jak půlka třídy vytvářela referáty, zatímco já stále postaru křižoval regály městské knihovny, případně žebral u nadanějších spolužaček jejich sešitky k nahlédnutí.

„Máš už adresu, password atd?“ zeptal se správce. Asi jsem nasadil dost idiotský výraz, protože mne poplácal po rameni a řekl: „Z toho si nic nedělej, je víc takových jako jsi ty.“ Hned jak jsem pochopil podstatu věci, vytvořil sem si mailovou adresu. Byl jsem tak nadšen takovým pokrokem ve svém životě, že jsem ještě plný tvůrčího zápalu vyumělkoval na tiskárně asi sto svých vizitek, kde jsem kromě adresy uvedl i svou mailovou schránku. Trochu mě zklamalo, že cestou domů jsem potkal jen jednoho známého, kterému bych mohl svou vizitku vnutit, a tak jsem aspoň pár vizitek jakoby ztratil – na lavičkách v parku, v barech, na chodníku.

Hned druhý den jsem s napětím mail pouštěl, ale žádná zpráva mi nepřišla. Toto se opakovalo ještě několik dní, přestože jsem postupně poztrácel asi padesát vizitek a napsal jsem několika spolužákům a přátelům, kteří mi svůj e-mail sdělili. Teprve pátý den od mého připojení k internetu se na monitoru objevila informace, že se přijímá jedna zpráva. Napětím jsem doslova ani nedýchal. Bylo to mnohem větší napětí, než když jsem v lese na posedu čekal na příchod šesteráka. Rovnalo se to snad jen čekání na Plíhovou kdysi v hospodě u Šneka (nepřišla, mrcha!). Bylo s podivem, že jsem odesílatele neznal. Otevřel jsem sdělení:

Život ve zkratce …

Tak si tak říkám, že kdyby se naanimoval můj dosavadní život, tak zda-li by to vypadalo o něco lépe než následující video. Pevně věřím, že ano ;)

Kočičí slasti a strasti

Při brouzdání po YouTube jsem narazil i na následující video. Kdo má doma (nebo měl) kočku, tak musí uznat, že autor to vystihnul úplně dokonale :-)

Druhé video je z podobného soudku (od stejného autora). Opravdu, kočky jsou stejné po celém světě ;-)

JustFuckingGoogleIt.com

Rychlokurz vyhledávání na Google

1) Sedím-li před PC a čtu tento návod na internetu přeskočím rovnou k bodu 5. Není-li tomu tak, pokračuji dále
2) Zeptám se někoho okolo, zda-li mám PC a aktivní připojení k internetu. V případě kladné odpovědi se usadím před PC. Dostanu-li negativní odpověď odejdu s pláčem do kouta, kde si toužebně přeji, abych dostal PC a připojení k internetu k narozeninám či jiné vhodné příležitosti (v tomto případě pokračujte s bodem 3 až po zprovoznění internetu)
3) Zapnu PC a počkám než mi počítač kompletně nastartuje (to poznáme tak, že na monitoru se ustálí několik ikon – tomu se říká plocha).
4) Zapátrám na ploše po ikonce symbolizující prohlížeč (např. Internet Explorer, Mozilla, Opera atd.). Kliknu dvakrát myší tzv. dvojklikem. Spustí se mi prohlížeč.
5) Do políčka adresa zadám: www.google.com a klepnu na klávesu „Enter“ (klávesa enter se typicky nachází např. v pravém dolním rohu klávesnice – pozor chyták, na klávesnici se většinou nachází tato klávesa dvakrát)