Linux krok za krokem | I |: Kill Bill

Proč vůbec začít uvažovat o Linuxu? Asi těžko nastane situace, kdy se ráno vzbudíte a řeknete si: Mám chuť na opensource! A za hodinu už instalujete a vyhazujete nenáviděný uzavřený software z okna. Ve skutečnosti je to tak, že pokud máte (legální!) windows (či jiný OS) a vše vám funguje tak, jak má, tak vlastně nemá valného smyslu přecházet na jakýkoliv jiný systém. Proč také? Všechno funguje a jenom kvůli nějakým grafickým efektům? Čert je vem! Proč a kdy se tedy rozhodnout pro nový systém?

Pro koho ano a pro koho ne?
V první řadě se musíme zamyslet nad tím, pro koho je Linux vhodný operační systém a kdo by se mu měl raději vyhnout? Vyhnout byste se mu měli, pokud používáte software, který nemá alternativu ve světě Linuxu či nejde na Linuxu spustit skrze portovací programy (= WINE). Typickým příkladem toho může být ve firemním prostředí nějaké na míru vytvořené aplikace či nástroje pro 3D modelaci a další vysoce specializované programy. Většina běžně používaných programů má i svůj protějšek ve světě Linuxu. Dalším možným případem, kdy Linux není úplně nejvhodnějším je případ náruživého hráče, který v honbě za vysokým výkonem ladí grafickou kartu až na hranice jejích možností a následně chce hrát poslední herní pecky. Pro tyto činnosti nabízí Windows lepší možnosti.
Pro koho tedy Linux ano? Pro běžné uživatele (což znamená nějakých 90% lidí), kteří se potřebují dostat na internet, psát dokumenty, vytvářet nějaké tabulky, podívat se na film, poslechnout si nějaké hudební album, zachatovat si a občas si zahrát nějakou hru.

Google Chrome OS: Zbytečná hysterie?

Je to pár dní zpátky co Google představil koncept svého nového operačního systému. Samozřejmě, že se vyrojilo na Twitteru spousta odsuzujících, pár rozpačitých a téměř žádný pozitivní příspěvek.
Nemá cenu nějak detailněji rozebírat co vlastně Chrome OS umí, protože se jedná o první snad ještě pre-alpha verzi, která neumí zhola nic. Ve zkratce pro čtenáře, kteří náhodou absolutně netuší o co jde. Americký gigant ve webových službách dotáhl do konce koncept zvaný cloud-computing. O co se jedná? V podstatě o vzdálený přístup na ose uživatel – server. Váš počítač nemá v sobě žádná data (kromě jádra systému) a veškerý obsah – dokumenty, hudba, videa, software (!) je umístěn na nějakém vzdáleném serveru. Ano, četli jste správně. Na svém počítači budete mít nainstalován jenom Chrome OS, což znamená pár stovek MB dat a jinak naprosto nic. Jaké to má výhody? Nemusíte se starat o nějakou aktualizaci software (o to se postarají správci serveru), pokud máte v domácnosti více počítačů (třeba stolní PC a notebook), tak už si nemusíte dělat hlavu s nějakou synchronizací dat. Prostě všechna data budete mít k dispozici kdekoliv na světě, když se přihlásíte pod svým uživatelským účtem na Chrome OS.

Nová Karmic Koala a změny v Ship it!

Vyšel nový Linux – Kubuntu 9.10 (a také všechny ostatní verze z rodiny ..buntu). Kromě aktualizace běžných programů, obsažených v základní instalaci přibylo několik novinek a jedna novinka, která je poměrně nemilá, ale nesouvisí přímo s vlastním OS. Týká se služby Ship it! – zasílání instalačního CD zdarma.

Přestože se jedná jenom o „blbý“ Linux, který spousta lidí považuje za něco, co je vyhrazeno pouze pro velmi zvláštní sortu počítačových nadšenců, tak já zastávám naopak úplně přesně opačný názor. Linuxové distribuce all-in-one – tedy kompletní operační systém, včetně všeho potřebného software na jednom cd – jsou více než vhodné pro běžné uživatele, kteří občas surfují, občas potřebují napsat nějaký text či vytvořit tabulku, upravit si nějakou digitální fotku z dovolené, pustit si film a hudbu. V podobě např. Kubuntu dostanou viruvzdorný systém, pravidelně se sám akutalizující (včetně všeho software) bez nutnosti vydat několik tisíc korun za to, aby počítač měl nějakou softwarovou výbavu. V nové 9.10 byl opět rozšířena podpora hardware a tudíž narazit na „železo“, které nebude Karmic Koala znát je opravdu spíše smůla než pravidlo – většinou se bude jednat o různé televizní karty či GPRS/EDGE modemy. Ale i tyto jdou rozběhat, pouze u některých tak nenastane automaticky. Bohužel toto není chyba samotného operačního systému, ale libovůle výrobců hardware, kteří ignorují Linux.

Windows Live Streamer: Snadné sdílení videa

Windows Live Streamer je mladý projekt, který pochází z našich luhů a hájů. Jedná se o program pro Windows Mobile, který umožňuje přímý upload videa na komunitní a videoservery.

V poslední vývojové verzi patří mezi podporované následující servery:

• Youtube
• Facebook
• Twitter
• Google Reader
• Silverlight (Windows Live)

Autorům programu se podařilo zjednodušit nahrávání videí na zmíněné servery na maximální možnou úroveň. Že je program nejen v angličtině, ale v češtině je už jenom příjemným bonusem k intuitivnímu ovládání. Pokud rádi sdílíte svá videa na internetu stojí tento software minimálně za vyzkoušení.

Domácí síť | I |: Jak na sdílený internet?

V dnešní době není již žádný luxus, když v domácnosti je více počítačů než jeden. Plně postačí, když jeden z členů domácnosti má např. služební notebook nebo máte v domácnosti studenta, pro kterého je vlastní počítač či notebook téměř nezbytností. Jakmile taková situace nastane, tak to obvykle s sebou přinese další vlnu požadavků od zúčastněných členů domácnosti aby i na nových PC fungoval internet. V současné době se to má obvykle tak, že máte modem a k němu je přes síťový kabel připojen počítač. V této sérií článků se podíváme na nejtypičtější řešení této problematiky a to je stolní PC připojené kabelem a k němu máme notebook vybavený wi-fi. Pokud ovšem pochopíte princip zapojení, tak nejste v podstatě ničím omezeni. A do nastavené sítě již můžete bez problémů zapojit v podstatě jakékoliv zařízení schopné práce v síti, ať už kabelem či bezdrátově.

Kromě samotného řešení sdílení internetu skrze konkrétní zařízení je nutné ještě fyzicky rozvést síť po bytě nebo domě. Mnohé novostavby (vyššího standardu) mají již standardně datovou síť (a zásuvky) po celém bytě. U starších bytů je ovšem nutnost natáhnout síťové kabely, což obvykle znamená určité, byť minimální, stavební úpravy. Řešením ovšem může být bezdrátový přenos dat. Většina notebooků je již dnes standardně vybavena wi-fi přijímačem, ale i stolní počítač je možné doplnit přídavnou kartou, která umožňuje přijímat signál wi-fi a tudíž se vyhnete práci se síťovými kabely. Na druhou stranu si musíte uvědomit, že bezdrátový přenos dat (na rozdíl od kabelového přenosu) je více závislý na podmínkách prostředí – tedy jak máte silné zdi, členitost prostoru, vzdálenost. Domácí routery nemají z pochopitelných důvodů výkon jako velké vysílače a proto nepočítejte, že bezdrátová síť pokryje naprosto celý prostor (což u bytu není problém, ale u domu s velkou zahradou to nemusí být již tak jisté). Samozřejmě v případě potřeby lze použít další zařízení jako přenosový most, případně připojit externí anténu s vyšším výkonem.

Opera: Zvětšení počtu položek v Rychlém přístupu

Rychlý přístup je velmi užitečná pomůcka, která v prohlížeči Opera funguje již nějaký čas. Standardně máte možnost si zvolit devět stránek, které budete mít přístupné přímo přes panel Rychlého přístupu. Je to funkce, kterou jsem si oblíbil, ale časem jsem zjistil, že devět základních položek je pro mé potřeby málo. Obzvláště s ohledem na přechod na 22″ LCD a tedy rozlišení 1680*1050, kde zůstávala veliká plocha nevyužita.

Řešení tohoto problému není nijak složité. Postačí nalézt sobour speeddial.ini, který se nachází v adresáři uživatelského profilu (pro XP: \Documents and Settings\User\Application Data\Opera\Opera\profile), případně můžete použít vyhledávání. V souboru přidejte další řádek v tomto tvaru (nejlépe až úplně na konec):

[Size]
Rows=3
Columns=4

Díky tomu řeknete prohlížeči, že Speed dial (nebo chcete-li Rychlý přístup) má tři řádky a čtyři sloupce. A celkem tedy se prostor zvětší na dvanáct položek. Samozřejmě, pokud máte ještě větší monitor (např. 24″ nebo dokonce 30″) můžete si Rychlý přístup zvětšit ještě více. Ale hodnota 12 položek se mi jeví jako ideální pro většinu běžně užívaných rozlišení. Osobně mám těchto rychlých přístupů nastaveno 3*5 =15 a zdá se mi to tak akorát (viz. screen výše), protože beze zbytku využiji prostor, který mi moje 22″ LCD poskytuje.

Testujeme stabilitu | I |: Procesor

Jedním z nejčtenějších článků na tomto webu je ten, který pojednává o stabilitě PC. Bohužel jsem tenkrát neměl moc prostor se pořádně rozepsat a proniknout do problematiky hlouběji, což je zrovna u takového tématu více než žádoucí a dají se o této problematice napsat spousty užitečných rad a tipů. Proto jsem se rozhodl, že k tomuto tématu se vrátím v celé sérii článků, protože je vidět, že mezi čtenáři je o tento druh informací velký zájem. A kde jinde začít, než u srdce počítače – procesoru?

Procesor byl vždy považován za nejdůležitější komponentu počítače. Osobně si myslím, že jeho důležitost je někdy přeceňována, protože samotný silný procesor bez ostatních kvalitních komponent je stejně užitečný jako motor Porsche v Trabantovi. Pojede to rychle, ale rozstřelíte se v první zatáčce ;-) Nicméně procesory (resp. mikroprocesory) nás provázejí již od pravěku osobních počítačů tak, jak je známe dnes (70. léta 20. století) a po celou dobu zůstaval klíčovou komponentou a nejinak je tomu i dnes. Koupě vhodného procesoru je mnohdy alfou a omegou, od které se pak odvíjí ostatní komponenty. Nemluvě o tom, že současný trh nabízí ve všech segmentech velký výběr i procesorů, které jsou více než vhodné pro přetaktování, což je v podstatě způsob, jak zdarma získat výkon modelu stojící o třídu (či dvě) výše. V takovém případě je diagnostika CPU jednou z naprosto nezbytných činností, které musíme provést.

Diagnostika CPU
Než se pustíme do testování stability, je vhodné si o CPU zjistit maximum informací. Můžeme se buď spolehnout na údaje na faktuře (kde ovšem tak jako tak není všechno) a nebo použijeme vhodný software, který dokáže náš procesor identifikovat a přečíst. Některé údaje čte přímo z CPU, jiné jsou zase brány z databáze, ale celkově získáte zevrubný popis procesoru.

1. CPU-z
Jedním z nejlepších (a zároveň z nejpoužívanějších) programů tohoto druhu je software od CPU ID, zvaný CPU-z. Program umí nejen získat údaje o CPU, ale i o RAM, základní desce … Program funguje bezzásahově – jedinou aktivitou uživatele je v podstatě jeho spuštění. Diagnostika mého CPU vypadá následovně (nelekněte se zdánlivě nízké frekvence, mám zapnutou šetřící fci C’n'Q a tak byl procesor v době screenshotu v „idle“ režimu):

Operation Flashpoint 2: Dragon Rising

Mám pocit, že příští rok přijde čas nákupu grafické karty, protože jestli ten trailer odpovídá alespoň přibližně skutečnosti, tak to bude nářez s velkým N. První verzi Flashpoint jsem dohrál několikrát (včetně dalších rozšíření), ale vypadá to, že dvojka půjde v realističnosti simulace války ještě dále.

Nejčastěji mnou využívaný SW

Jestli je procesor srdcem počítače, pak co je software? Mozek, který všechno ovládá? Orgány, které zprostředkovávají veškeré vjemy? V každém případě, pokud se podívám na své softwarové vybavení, tak musím konstatovat, že mám záběr docela široký. Jedná se pouze o základní výčet programů, které opravdu používám.
V podstatě veškerý software (až na systém a kancelářský balík) je freeware. V dnešní době bych již ani kancelářský balík nekupoval, protože Open Office vyrostl ve zdatného soupeře MS Office. Pro domácí použití nemá moc smysl zbytečně utrácet. Bohužel u systému ta situace tak jednoduchá není. Windows jsou dominantní systémem a kompatibilita Windows-like programů s Linxuem či Mac OS není úplně na dobré úrovni. Zde bych investici ve výši dvou tisíc za systém (OEM licence) viděl jako smysluplnou. Vše ostatní se dá vyřešit zdarma.

• Systém » MS Windows XP Professional eng & SP 3
• Kancelář » MS Office 2003 & SP 3; Foxit Reader (pdf); Mozilla Thunderbird (mailový klient); QIP (instatní kecálek); PDF Creator (tisk do pdf); ScreenShots (snímání obrazovky); Cobian Backup 8 (zálohování); Google Destkop (vyhledávání, sidebar)
• Audio » Winamp (přehrávání); CDex (rippování); Audacity (editace)
• Video » Media Player Classic (přehrávání); CodecPack (kodeky); Dr. DivX (převod videa); FLV Player (přehrávání .flv)
• Obrázky » FastStone Image Viewer (prohlížení, rychlá editace); GIMP (editace)
• Internet » Opera (prohlížeč); Maxthon 2 (prohlížeč / IE); ClearFTP (ftp klient); NetMeter (měření trafficu); µTorrent (bitTorrent klient)
• Bezpečnost » Avira AntiVir Classic (antivir); Spybot S&D (čištění spyware); WIPFW (firewall)
• Utility » FilZip (komprimace); Daemon Tools lite (emulace CD); PSPad Editor (editor www);
• Systémové nástroje » O&O Defrag 2000 (defragmentace); EasyCleaner (čištění registrů); CCleaner (komplexní čištění); SpeedFan (sledování teplot); Powertoys for Win XP (skrytá nastavení Win);
• Diagnostika » PC Wizard 2008 (komplexní diagnostika); HD Tune (test HDD); TCP View (síťový provoz); Process Explorer (analýza spuštěných procesů); Super PI (zatížení CPU); CPU-z (identifikace CPU); GPU-z (identifikace grafiky)

Zapomeňte na placený software, je tu Kubuntu

Rozhodli jste si pořídit do domácnosti počítač, vyhradili si na něj peníze, ale ouha. Ono to nestačí. Kromě nezbytných periférií, se kterými tak nějak už počítáte při nákupu se může cena za samotný software, tedy programové vybavení počítače, vyšplhat třeba až na pět tisíc, což v dnešní době může být až polovina ceny samotného hardware. A promiňte mi, ale to je nepřijatelné, tedy alespoň pro mne. Dá se proti tomu nějak bránit?
V podstatě existují dvě cesty. První je ta, že se zachováte jako 39% našich spoluobčanů a potřebný software si prostě ukradnete. Nebudeme si nic nalhávat, krást software (potažmo hudbu a filmy – ale u nich je situace trochu odlišná, protože dle zákonů ČR je stahování audivizuálních děl pro svou potřebu legální) je velmi snadné. Stačí zadat název software do speciálního prográmku (např. µTorrent) a za pár chvil už data tečou sítí k vám. To že to dělá skoro polovina lidí, ale ještě neznamená, že byste to měli dělat také. Předpokládám, že v hypermarketu si také nestrkáte zboží pod kabát, tak to nedělejte ani se softwarem. Obzvláště, když existuje alternativa legální, kvalitní a zcela zdarma.

Kde začít
Prvním a základním softwarem, kterým můžeme ovládat náš hardware je operační systém. Většina vlastníků počítačů používá na svém stroji operační systém společnosti Microsoft – Windows (dnes převažují XP, Visty postupně nabírají stále větší podíl). Přesto existují alternativy a to v podobě operačního systému Linux.
Možná jste už o něm něco zaslechli nebo jste se náhodou dostali k nějaké diskuzi, kde probíhala flamewar mezi příznivci a odpůrci tohoto systému. Přestože Linux je čistě minoritní systém, tak se kolem něho vytvořila obrovská skupina fanoušků, kteří pro něj tvoří programy a propagují ho. Většinou se jedná o zkušené uživatele, takže se může z diskuzí na netu zdát, že Linux používá daleko více lidí než ve skutečnosti. Opak je pravdou, pro systém jsou důležití hlavně spotřebitelé, které nezajímá co mají v počítači za systém, ale hlavně ať funguje všechno tak, jak má.
A toto se už daří mnohým distribucím Linuxu. Jejich přehled najdete zde. Proč je jich tolik? Protože, jak jsem zmínil na začátku, Linux je svobodný software a každý programátor má přístup k jeho zdrojovým kódům a může si naprogramovat co se mu zlíbí (pokud se bude držet stanovených standardů). Z uvedených distribucí jsem se osobně nakonec přiklonil k relativně mladé, ale velmi rychle se rozvíjející distribuci – Ubuntu, respektive jeho bratříčkovi Kubuntu.