Linux krok za krokem | I |: Kill Bill

Proč vůbec začít uvažovat o Linuxu? Asi těžko nastane situace, kdy se ráno vzbudíte a řeknete si: Mám chuť na opensource! A za hodinu už instalujete a vyhazujete nenáviděný uzavřený software z okna. Ve skutečnosti je to tak, že pokud máte (legální!) windows (či jiný OS) a vše vám funguje tak, jak má, tak vlastně nemá valného smyslu přecházet na jakýkoliv jiný systém. Proč také? Všechno funguje a jenom kvůli nějakým grafickým efektům? Čert je vem! Proč a kdy se tedy rozhodnout pro nový systém?

Pro koho ano a pro koho ne?
V první řadě se musíme zamyslet nad tím, pro koho je Linux vhodný operační systém a kdo by se mu měl raději vyhnout? Vyhnout byste se mu měli, pokud používáte software, který nemá alternativu ve světě Linuxu či nejde na Linuxu spustit skrze portovací programy (= WINE). Typickým příkladem toho může být ve firemním prostředí nějaké na míru vytvořené aplikace či nástroje pro 3D modelaci a další vysoce specializované programy. Většina běžně používaných programů má i svůj protějšek ve světě Linuxu. Dalším možným případem, kdy Linux není úplně nejvhodnějším je případ náruživého hráče, který v honbě za vysokým výkonem ladí grafickou kartu až na hranice jejích možností a následně chce hrát poslední herní pecky. Pro tyto činnosti nabízí Windows lepší možnosti.
Pro koho tedy Linux ano? Pro běžné uživatele (což znamená nějakých 90% lidí), kteří se potřebují dostat na internet, psát dokumenty, vytvářet nějaké tabulky, podívat se na film, poslechnout si nějaké hudební album, zachatovat si a občas si zahrát nějakou hru.

Google Chrome OS: Zbytečná hysterie?

Je to pár dní zpátky co Google představil koncept svého nového operačního systému. Samozřejmě, že se vyrojilo na Twitteru spousta odsuzujících, pár rozpačitých a téměř žádný pozitivní příspěvek.
Nemá cenu nějak detailněji rozebírat co vlastně Chrome OS umí, protože se jedná o první snad ještě pre-alpha verzi, která neumí zhola nic. Ve zkratce pro čtenáře, kteří náhodou absolutně netuší o co jde. Americký gigant ve webových službách dotáhl do konce koncept zvaný cloud-computing. O co se jedná? V podstatě o vzdálený přístup na ose uživatel – server. Váš počítač nemá v sobě žádná data (kromě jádra systému) a veškerý obsah – dokumenty, hudba, videa, software (!) je umístěn na nějakém vzdáleném serveru. Ano, četli jste správně. Na svém počítači budete mít nainstalován jenom Chrome OS, což znamená pár stovek MB dat a jinak naprosto nic. Jaké to má výhody? Nemusíte se starat o nějakou aktualizaci software (o to se postarají správci serveru), pokud máte v domácnosti více počítačů (třeba stolní PC a notebook), tak už si nemusíte dělat hlavu s nějakou synchronizací dat. Prostě všechna data budete mít k dispozici kdekoliv na světě, když se přihlásíte pod svým uživatelským účtem na Chrome OS.

Nová Karmic Koala a změny v Ship it!

Vyšel nový Linux – Kubuntu 9.10 (a také všechny ostatní verze z rodiny ..buntu). Kromě aktualizace běžných programů, obsažených v základní instalaci přibylo několik novinek a jedna novinka, která je poměrně nemilá, ale nesouvisí přímo s vlastním OS. Týká se služby Ship it! – zasílání instalačního CD zdarma.

Přestože se jedná jenom o „blbý“ Linux, který spousta lidí považuje za něco, co je vyhrazeno pouze pro velmi zvláštní sortu počítačových nadšenců, tak já zastávám naopak úplně přesně opačný názor. Linuxové distribuce all-in-one – tedy kompletní operační systém, včetně všeho potřebného software na jednom cd – jsou více než vhodné pro běžné uživatele, kteří občas surfují, občas potřebují napsat nějaký text či vytvořit tabulku, upravit si nějakou digitální fotku z dovolené, pustit si film a hudbu. V podobě např. Kubuntu dostanou viruvzdorný systém, pravidelně se sám akutalizující (včetně všeho software) bez nutnosti vydat několik tisíc korun za to, aby počítač měl nějakou softwarovou výbavu. V nové 9.10 byl opět rozšířena podpora hardware a tudíž narazit na „železo“, které nebude Karmic Koala znát je opravdu spíše smůla než pravidlo – většinou se bude jednat o různé televizní karty či GPRS/EDGE modemy. Ale i tyto jdou rozběhat, pouze u některých tak nenastane automaticky. Bohužel toto není chyba samotného operačního systému, ale libovůle výrobců hardware, kteří ignorují Linux.

Zapomeňte na placený software, je tu Kubuntu

Rozhodli jste si pořídit do domácnosti počítač, vyhradili si na něj peníze, ale ouha. Ono to nestačí. Kromě nezbytných periférií, se kterými tak nějak už počítáte při nákupu se může cena za samotný software, tedy programové vybavení počítače, vyšplhat třeba až na pět tisíc, což v dnešní době může být až polovina ceny samotného hardware. A promiňte mi, ale to je nepřijatelné, tedy alespoň pro mne. Dá se proti tomu nějak bránit?
V podstatě existují dvě cesty. První je ta, že se zachováte jako 39% našich spoluobčanů a potřebný software si prostě ukradnete. Nebudeme si nic nalhávat, krást software (potažmo hudbu a filmy – ale u nich je situace trochu odlišná, protože dle zákonů ČR je stahování audivizuálních děl pro svou potřebu legální) je velmi snadné. Stačí zadat název software do speciálního prográmku (např. µTorrent) a za pár chvil už data tečou sítí k vám. To že to dělá skoro polovina lidí, ale ještě neznamená, že byste to měli dělat také. Předpokládám, že v hypermarketu si také nestrkáte zboží pod kabát, tak to nedělejte ani se softwarem. Obzvláště, když existuje alternativa legální, kvalitní a zcela zdarma.

Kde začít
Prvním a základním softwarem, kterým můžeme ovládat náš hardware je operační systém. Většina vlastníků počítačů používá na svém stroji operační systém společnosti Microsoft – Windows (dnes převažují XP, Visty postupně nabírají stále větší podíl). Přesto existují alternativy a to v podobě operačního systému Linux.
Možná jste už o něm něco zaslechli nebo jste se náhodou dostali k nějaké diskuzi, kde probíhala flamewar mezi příznivci a odpůrci tohoto systému. Přestože Linux je čistě minoritní systém, tak se kolem něho vytvořila obrovská skupina fanoušků, kteří pro něj tvoří programy a propagují ho. Většinou se jedná o zkušené uživatele, takže se může z diskuzí na netu zdát, že Linux používá daleko více lidí než ve skutečnosti. Opak je pravdou, pro systém jsou důležití hlavně spotřebitelé, které nezajímá co mají v počítači za systém, ale hlavně ať funguje všechno tak, jak má.
A toto se už daří mnohým distribucím Linuxu. Jejich přehled najdete zde. Proč je jich tolik? Protože, jak jsem zmínil na začátku, Linux je svobodný software a každý programátor má přístup k jeho zdrojovým kódům a může si naprogramovat co se mu zlíbí (pokud se bude držet stanovených standardů). Z uvedených distribucí jsem se osobně nakonec přiklonil k relativně mladé, ale velmi rychle se rozvíjející distribuci – Ubuntu, respektive jeho bratříčkovi Kubuntu.

Windows XP SP3: Dokonalý systém?

Jsem vlastníkem anglických Windows XP a proto mi (narozdíl od uživatelů české mutace) jednoho dne vyblikla nabídka na instalaci Service packu pořadového čísla 3. Nepatřím zrovna k nadšeným uživatelům, kteří si stahují už první pre-alpha verze a pak se diví, když se jim systém hroutí, ale nabídce na Windows Update jsem neodolal a SP3 si stáhnul a nainstaloval. Jelikož SP3 není nic tak převratného jako byl posun z SP1 » SP2, tak se nebudu rozepisovat úplně o všech změnách, ale uveřejním jenom pár postřehů z již několikaměsíčního užívání Servis packu.

Instalace
Má to vůbec smysl? Odpovím jednoduše: Pro většinu uživatelů to smysl má. Na druhou stranu SP3 nepřináší žádné převratné změny, jedná se pouze o souhrn dosavadních aktualizací a tak ten, který si udržuje systém aktuální skrze pravidelné aktualizace by neměl poznat rozdíl. Teoreticky … Prakticky bych všem uživatelům doporučil nainstalovat tento servis pack na čistý systém. Samotný SP3 má něco přes 300 MB a já osobně jsem za pomoci programu nLite integroval SP3 do instalačního média, společně s ovladači SATA a dalších zařízení, která Windows standardně nepodporují. Proč o tom mluvím? No protože moje instalace asi není úplně typická a tak případné výsledky mých pozorování nemusí plně korespondovat se situací běžného uživatele. Kromě toho, že jsem integroval do instalačky samotný SP3, tak jsem vypreparoval takové zbytečnosti jako Internet Explorer, Windows Media Player a spoustu dalších nesmyslů. Nakonec se mi všechno pohodlně vlezlo na 1 CD.